Včerejší ráno pro mě bylo jako z hororu. Stále mě trápí zánět očí a do toho mám slušně spuštěný ekzém. Když se mi včera ráno na ulici udělalo zle, protože bylo všechno moc – moc přesvícený (i když bylo zataženo) a taky moc hlasitý, vrátila jsem se zpátky domů, a už v totálním pocitu bezmoci jen seděla na zemi a nevědomky cítila, jak mi tečou slzy. Říkala jsem si, že brečet nesmím a nemůžu, že si oči musím chránit, a že se hlavně musím uklidnit, protože stres mi nepřidá, ale nešlo to. Někdy to prostě není pořád jen růžový, nemůže bejt, ale důležitý je si v tyhle momenty najít zase to dobrý, na tom teď aktuálně pěkně špatným.

Tak jen doufám, že mi ty slzy vyplavily všechno špatný, a od teď už to bude zase jenom dobrý. 🙂

Celej den byl extrémně dlouhej, ke konci roku máme hodně práce, ale snažím se si dělat pauzy, abych do displeje nekoukala nepřetržitě. Už je mi líp, nechci se litovat a ani nebudu, zvládnu to.

Teď si jdu udělat čaj, poslouchat audioknížku a vzpomínat na to, jak krásně nám bylo letos v létě u moře. A taky, že zase bude. Krásně. Brzy!

Mějte hezký den, xx.

za slzy, které snad vyplavily to nejhorší

za teplý čaj, po dlouhém a náročném dni

za víru v lepší zítřky, protože zůstat pozitivní a nepodléhat pocitu bezmoci je důležitý