Dobré ráno,

akorát je něco po půlnoci a já usedám k psaní. Konec roku je v práci jako asi u většiny z Vás dost hektický a náročný, ale – všeho s klidem a mírou – a navíc, brzy si alespoň trochu všichni odpočineme. 🙂

Doufám, že Vás Vánoce nestresují. Pamatuji si, že pár let zpět jsem se taky úplně netěšila a hlavně se dost stresovala z toho shánění dárků na poslední chvíli. Ale o tom to přeci není. A to jsem si uvědomila a vzpomněla si na dětství, co na tomhle období bylo to vskutku nej – Ježíšek, pohádky, rodina, cukroví, setkání, klid a pohoda. Teď se k tomu poslední roky snažím stavět přesně tak, jako před těmi 20 lety. I když o maličko dospěleji. Těším se dny, kdy jsem celý den jen ve snu (= plédech) na gauči, pouštím si vánoční filmy, pohádky, láduju do sebe vosí hnízda a rohlíčky, jedeme k babi na svíčkovou a jsme jen spolu.

Dneska jsme si vánoční večírek udělali s našim týmem, zašli jsme si (jak jinak než) do Modrýho Zubu na letní závitky, moje nejoblíbenější Phad Khi Mao a zkusili jsme zmrzlinu z černýho sezamu. Haha, no řekla bych, že moje nejoblíbenější pěna z bílé čokolády z Kovárny a Salted Caramel Cake z Budepešti mají silnou konkurenci.

Mějte se krásně a hlavně – žádný stres, xx.

za sezamovou zmrzlinu v zimě

za oversized oblečení

za dopisy