Moje další „guilty pleasure“
Dobré pondělní ráno,
sníh sice ještě není za okny, ale – jediné co k Vánocům chci, jsi ty – mi zcela jistě hraje u čištění zubů, kde je kartáček v hlavní roli mikrofonu, haha. Své oblíbené podcasty a rozhovory, který typicky ráno poslouchám, od včerejšího dne měním za vánoční písničky.
Nejradši mám ty klasický vypalovačky, a pokud bych se měla přiznat k další ze svých „guilty pleasures“, pak to jsou definivně americký vánoční filmy. 😀 Pamatuju si, jak mi rodiče doma říkali, jak na takový blbosti můžu vůbec koukat. Pravděpodobně i z toho je moje představa o Ježíškovi možná trochu odlišnější, než třeba ta Jonášova. Ten si Ježíška představuje jako malé miminko – což zase nechápu já – jak může dítě chodit a nosit dárky (???! :D). Můj Ježíšek je staršího věku, má bílé vousy, růžové tváře, kulaté brýle, pupík a svalnatý ruce, ale nejmenuje se Santa, stále je to Ježíšek. Sama nevím, proč tohle šílenství tak žeru, kromě Zdendy Pohlreicha a dalších bizárků, mám ráda filmy s hlubším smyslem, ale jedině tak se na Vánoce dokážu úplně natěšit.
Jak to máte s Vánocema vy? Posloucháte anglické písničky a nebo jen naše koledy? A co filmy, máte ty „americké bizárky“ rádi stejně jako já? 😀
Ať už jakkoliv, už jen 23 dní do Vánoc, tak krásný den, xx.
za dědečka, kamarádíčka na telefonu
za hučku, která drží hlavu v teple
za ne/náhody, o které není nouze