A tak zase nevidím…
Dobré ráno,
tak mám na tři týdny s kapičkami vystaráno. Záněte spojivek, vítej zpět. Zase je ze mě slepýš obecný – hlavně když mám stále jen nosit brýle (ve kterých (ne)vidím nic :D). Ale rohovka je prej krásná a čirá, tak aspoň něco! Kdo by nechtěl mít krásnou rohovku.
Včera navečer jsem poslouchala rozhovor strašně milého a veselého člověka, který i přes dopravní nehodu, která se jemu a jeho přítelkyni přihodila, neztratil smysl pro humor (někdy teda pěkně černý :)) a vůbec chuť být veselý a žít. Obdivuhodně jsem se na rozhovor s otevřenou pousou „koukala“ a uvědomila si, jak malý problém v porovnání s tímto pozitivně smýšlejícím člověkem prožívám a jak moc mě to trápí. Cítila jsem se až blbě. A stále se cítím.
Pokud byste se na rozhovor chtěli kouknout, najdete ho tady.
Mějte pěkný den, xx.

za telefon, díky kterému se mohu spojit s lidmi, které nemám možnost vidět
za dny, kdy si o cvičení mohu nechat jen zdát, protože si uvědomím, jak moc mi pohyb chybí
za to, že věci někdy nejdou podle plánu, a to je ok
