Kde jinde bychom měli oslavit výročí, nežli v Itálii, haha. Ani se mi tomu nechce věřit.

7 let. Nespočetně zážitků, vzpomínek, rozhodnutí, překvapení, kompromisů, překonávání (častokrát sebe samotných), prosmátých nocí, ale taky probrečených dní. Hodně krásnýho. Hodně těžkýho a náročnýho. 7 let. A i přesto mi občas přijde, že tě neznám a říkám si, proč. Není to stále pohádka, ale zase jsme to my. Pořád. Spolu. 7 let. Děláme chyby (a asi vždycky budeme) a taky si neříkáme vždycky hezký věci (a měli bychom na tom zapracovat), ale učíme se, každý den. Rosteme a s každou chybou jsme opravdovější a posouváme se dál. 7 let. Bez tebe nejsem já. Bez tebe je nic a není všechno. 

Dnešní díky patří tobě. Děkuji že jsi – zdráv, (snad i) šťasten, stále se mnou. Děkuju za krásný výročí.

Fotky z Říma níže. 🙂

za já a ty

za ty a já

za my dva