Krásné dobré ráno,

před nedávnem si Jonáš nechal na balkóně (vyvětrat, haha) ponožky, ale zapomněl je zatížit. Jednu jsme sice našli na zemi, ale druhá nikde nebyla. Nevím jestli jsme jediná domácnost, ve které se uhnízdila partička Lichožroutů, kteří pojídají vždycky jednu ponožku z páru, haha.

Včera cestou do práce jsem ale na zábradlí u zahrady našla tu pohřešovanou ponožku, a tak jsem měla radost a hned lepší ráno.

Lepší ráno na ráno báječné vylepšilo ještě perfektní místo na parkování, jako by čekalo na mě, haha, žádné složité zajíždění, nebo málo místa na parkování, naprostá lambáda a hned před budovou. No a z báječného rána na ráno nejlepší to potom dotáhl ještě mrkváč k snídani od našeho Františka.

Včerejší den byl jinak náročný, ještě mě trochu bolí hlava a ačkoliv jsem měla jít cvičit, vzdala jsem to, prostě to nešlo. A i když mě to štve, vím, že je to v pořádku, netlačit všechno za každou cenu, každý den. 🙂 Mám teď dost práce, dnes a zítra ještě celodenní školení a k tomu pár úkolů a projektů navíc, ale věřím, že se to zase brzy ustálí! A taky mě doprovází síla, na kterou ne a ne zapomenout, doslova ji mám pořád před očima, haha.

Pamatujete si na optické klamy? 😀 Já je mám spojené se základkou, možná začátkem střední. Dneska se nám na jeden vybavila vzpomínka!

Schválně zkuste. Funguje? Vidíte? 😀 Pro mě je to furt strašidelné a trošku lituju toho, že jste neviděli, jak se naší iluzi snažíme uniknout, hodně byste se pobavili, haha.

Ať Vás síla provází a máte krásné úterý!

za pohřešovanou ponožku, kterou někdo cizí našel

za nečekané místo na parkování, a ráno bez stresu, haha

za strašidelné iluze a optické klamy, které v nás děti probouzí