Šťastná a vděčná za to, že jsem, a taky za to, že jsi tu!

Už pár let (konkrétně od doby, ve které jsem na pár dní přestala vidět) se každé ráno probouzím s vděkem (primárně za to, že vidím) a pokornými myšlenkami na věci, u mne konkrétně třemi, za které jsem ze dne předešlého vděčná. Možná je to fakt, že právě v ty okamžiky, kdy se máme pěkně na prd – nebo hůř, si uvědomujeme, že to, co máme, není standard.
Ať už je to zdravý zrak (i s pár dioptriema navíc :)) nebo cokoliv jiného.

Nevím zdali “to” – vážit si maličkostí a vidět všechny ty nadstandardní věci kolem sebe – ve mne zlomila právě tahle událost, ale vím, že právě od této doby si pravidelně každé ráno sesumarizuji tři pro mne malé-velké věci, které častokrát nejsou ani hmatatelné.

V polovině letošního roku, kdy jsem hodně přemýšlela nad tím, že občanku jsem dostala před 10 lety – zní to šíleně?! –  mne napadla myšlenka, že mohu i s Vámi sdílet svůj pohled na svět a věci.

Blog či instagramový účet přeci nemusí být pouze instaperfektní svět reklam, ve kterém se často lidé předhánějí v tom, kdo má víc – víc věcí, sledujících, srdíček a já nevím čeho.

Věřím, že se spolu můžeme zamyslet nad tím, že i malé věci okolo nás jsou
ty – vlastně největší, a společně tak tímto reálnějším/vděčnějším – (jedním slovem = uvědomělejším?) pohledem na svět změnit i náš život, náladu a často up/down stavy a negativní pocity ze světa/ze sociálních sítí.

Na mém blogu  – třikrát díky – sdílím každý den pro mne velké maličkosti ze dne předcházejícího.

Fotím svět – mýma očima – když mám to štěstí.
A taky tu sdílím moje názory a pohledy na to, jak věci vnímám.

Pokud se budete chtít dívat, nejčastěji růžovýma, ale někdy taky černýma brýlema se mnou – sledujte mne na instagramu a mém blogu.